Obec Rataje
obecní úřad
menu

úvodní stránka

historie obce

současnost obce
zastupitelstvo
úřední hodiny
kontakty
úřední deska
převzetí znaku a vlajky
hasičský sbor
fotogalerie
e-podatelna
autor stránek

kalendář

přesný čas

 

historie obce


Rataje Ovesné

Jejich název má původ ve staročeském slově rataj = oráč, rolník.
Název osady pak znamenal ves rolníků, oráčů a na rozlišení od Rataj jiných obdržely přídomek Ovesné, asi podle plodiny, která se tam nejvíce pěstovala.
První zmínka v písemných pramenech o Ratajích Oves. 9. května 1401 se udává, že panoš = od 14. stol. příslušník nižší šlechty, držitel svobodného statku, od začátku 15. stol. splývali se svobodníky nebo se stávali šlechtickými příslušníky vladyckého stavu) Vocheň z Rataj vyměnil své polnosti s kostelem vlašimským.
Po 30 leté válce bylo v obcích mnoho polí ležících ladem. Obdělávána byla sotva jedna šestina polí.
1627 koupil Rataje Ov. Bedřich z Talmberka, pán na Vlašimi aj.
1654 bylo v Ratajích Ov. Rolí orných 111, ladem ležících 106, pustých a porostlých 125, otav 14, sena 0.
1665 prodal Jan Kryštof z Talmberka dvůr v Rat. Ov. kněžně Benigně z Porcie, rozené Kavkové z Říčan.
1717 bylo v Rat. Ov. polí orných 517, ladem 28, pustých a porostlých 35, sena 67, otav 13.
1774 byl dvůr rozdělen mezi osadníky. Bylo zde 327 katolíků, 8 židů, 43 domů.
Tvrz v Ratajích Ov. Nebyla.
Počet obyvatel v Ratajích Ov.:
Roku 1848 - 339, r. 1869 - 352, r. 1890 - 307, r. 1910 - 294, r. 1930 -260, r. 1950 - 233, r. 1970 - 213, r. 1960 - 197.
Počet domů:
Roku 1780 - 1790 - 22, r. 1848 - 48, r, 1869 - 52, r. 1890 - 54, r. 1910 - 52, r. 1930 - 51, r. 1950 - 51, r. 1970 - 50, r. 1980 -52.
Vlašim 7. 6. 1999

Jan Svoboda
Okresní konzervátor

historická pohlednice naší obce (cca 1934)

VZPOMÍNKA NA LIDOVÉHO UMĚLCE PODBLANICKA

V Okresním muzeu ve vlašimském zámku, na chodbě v 1. poschodí, je umístěno největší dílo lidového umělce - řezbáře Františka Kupsy z Rataj u Zdislavic. Je to model Velkého Blaníku s rytíři uvnitř bájné hory podle staré české pověsti.

F. Kupsa byl vůbec prvním, kdo toto téma ztvárnil tímto způsobem, tj. zalesněný vrch s rozhlednou, v jehož nitru spí družina českých rytířů v čele se sv. Václavem.
Tento námět ho lákal již od dětských let, když se projevovala jeho záliba ve vyřezávání a nesporný talent. Vyřezávání věnoval každou volnou chvíli.

Pro první zamýšlené ztvárnění modelu Blaníku nalámal přímo na této hoře vhodný kámen pro kostru vrchu a pak pomalu vznikal zalesněný vrh s rozhlednou a jeskyní pro spící vojsko v plné zbroji. Postupně vznikaly jednotlivé postavy rytířů, sv. Václav, ale i kovář u výhně, zvláště se mu dařilo spodobnit koně, které jako rolník důvěrně znal a měl rád.

Hotové a pěkně obarvené dílo, na kterém pracoval několik zim, vzbudilo obdiv a zaslouženou pozornost v širokém okolí.

Aby je zpřístupnil zejména dětem, neváhal je převážet přímo do jednotlivých škol. To se mu stalo málem osudným, když při překonávání brodu u Krupičkova mlýna přes řeku Blanici nedaleko Radonic, došlo k narušení kamenné konstrukce a poškození celého díla. Pan Kupsa se proto rozhodl zaměnit původní kamennou konstrukci za pružnější proutěnou kostru, podstatně lehčí, kterou obalil sádrou, využil zbylé figurky a doplnil je novými. Provádělo se to v ratajské obecní kovárně. Vzpomínám, jak jsem jako malý kluk trochu záviděl starším, kterým bylo svěřeno vyřezávání siluet stromků z překližky.

Trpělivá práce přinesla výsledek - opět tu byl Blaník v plné kráse.

Vystaven ve velké světnici u Kupsů se stal opět cílem školních výprav i jednotlivců.
Mezi další Kupsova díla patří zejména lidové betlémy. Největší je ve Zdislavicích, další s větším počtem malých figurek lidí a zvířat, se stylizovaným pozadím, najdeme ve Vracovicích, Bernarticích a v Domašíně. Některé figurky představují i určité osoby, které znával (postava pastýře, mlynáře, selky, ale i myslivce či babky s chrastím na modelu Blaníku aj.).

Pro zdislavický kostel sv. Petra a Pavla vyřezal sochu ukřižovaného Krista v životní velikosti, později přemístěnou na severní stranu kostela zvenčí, blíže ke vchodu. Režisér Evald Šorm ji využil při natáčení jedné ze scén k filmu "Den sedmý, osmá noc".

Za války byl model Blaníku také vystaven v jedné z pražských pasáží, odkud se žel po r. 1945 vrátil poškozený.

Pan Kupsa celý model renovoval a po dohodě s p. vikářem V. Oktábcem věnoval Louňovicím. Tam vystaven v kostele, byl nejen obdivován, ale volně přístupný, neskýtal ochranu, se stal i velkým lákadlem pro malé děti, kterým se líbily drobné části výzbroje rytířů, mečíky, samostříly aj.

Byl proto přemístěn do kaple na náměstí proti zámku, kde však neumožňoval prohlídku.

V roce 1968, po 100 letech od slavnostního dovezení základního kamene z Blaníku na stavbu Národního divadla, se stejně jako z jiných památných míst naší vlasti vezla symbolicky schrána s prstí z Blaníku do Prahy. Byla umístěna na Kupsově Blaníku, který dominoval alegorickému vozu (navrhl jej pan uč. R Dušek, známý výtvarník Podblanicka). Vzpomínám, jak louňovické ženy s chutí vázaly desítky metrů girlandy ze smrkových větviček na jeho výzdobu. Zhotovil jsem tehdy nápis na čelo a boky vozů.

První zastávka na cestě alegorického vozu v doprovodu jízdního banderia byla ve Vlašimi. Na tribuně s představiteli města byl jako čestný host i p. Kupsa.

V Praze byla schrána s prstí předána zástupcům Národního divadla. Kupsův Blaník se těšil velké pozornosti Pražanů.

Když se v šedesátých letech pustili ratajští občané do stavby nové kaple (na místě staré, již dosluhující kapličky), pan Kupsa už zase vyřezával. Vznikal nový menší model Blaníku, opět s rytíři a novou rozhlednou, oživen lidovými postavami a lesní zvěří. V pozadí jeskyně umístěné zrcadlo, opticky zvětšovalo její prostor i množství rytířů ve zbroji.

Po dokončení kaple, vybavené krásným, památkově chráněným oltářem, byl nový Kupsův Blaník za pomoci dalších občanů instalován v pravém rohu kaple.

Přes přibývající léta p. Kupsa nezahálel, kromě drobných sošek svatých se pustil do vyřezávání dalšího velkého díla - lidového betlému do levého rohu kaple, asi s 50. figurkami lidí i zvířat. Ztvárnil v nich i rázovité postavy prostých venkovských lidí, které znával. Vše je z lipového dřeva, prosté, ale kouzelné.

Stylizované pozadí k betlému jsem zhotovil podle představy zdislavického pana faráře V. Korizsty. (Pracoval jsem jako aranžér - výtvarník propagace). Pan farář (později čestný kánovník staroboleslavský) se velmi zasloužil o vybavení nové kaple (památkově chráněný oltář, barevný obraz sv. Václava ve skle, lavice aj.).

Mezi čestnými pochvalnými zápisy v návštěvní knize je i jméno kardinála Tomáška. Jistý sběratel nabídl p. Kupsovi za jeho betlém dost vysokou částku, která by mu byla jistě pomohla, jak sám později přiznal. Ale p. Kupsa chtěl, aby po něm v Ratajích zůstala trvalá památka, a nabídku odmítl.

Svědčí o tom i pochvalné zápisy v tamní návštěvní knize.

Přesto, že p. Kupsa po sobě zanechal dílo, které budou obdivovat i další generace, byl také dobrým hospodářem a sousedem, oblíbeným pro svou rozvážnou povahu a vypravěčské umění. Rád a ochotně každému poradil a pomohl. Zajímal se o minulost zejména našeho kraje, rodné obce a okolí a rád besedoval s mladými to tom, co prožil, co se dočetl či dověděl z vyprávění starců.

Velmi hezky a zasvěceně popsal osobnost pana Kupsy a jeho dílo pan uč. Jaroslav Pouzar ve své knize: "Podblanickou minulostí".

Rádi se připojujeme k poslední větě jeho článku: "Až pojedete kolem Rataj, zastavte se a prohlédněte si dílo tohoto lidového řezbáře a vzpomeňte si přitom na člověka, který nám všem může být vzorem obětavé lásky ke svému rodišti".

Obec se s panem starostou Léblem o kapli dobře stará, byla zavedena samostatná el. přípojka, natřena střecha, vyměněny okapní žlaby. Uvnitř osazen krásný křišťálový lustr, bodové reflektory aj. Kaple je vlastně kulturní památkou, chloubou a dominantou obce. Jako hlavní symbol byla také navržena pro znak obce. Podle námětu pana starosty Františka Lébla ztvárnil rodák Bohuslav Hejný (aranžér a výtvarník) a v. Dědič z Prahy (z reklamní agentury).

Dne 14. 8. 2001 byl znak a prapor schválen.